s9.
Abych to zjistil, navrhnul jsem, aby si ještě ulomila podpatek. Odmítla. Tak ramínko ano a podpatek ne? Začínalo se mi rosit čelo. Ženské jedny mazané, u nich člověk nikdy neví. Potom mi řekla, abych ji povalil. Nevěřil jsem vlastním uším. Vysvětlila mi, že je to součást hry. No nevím, takovým způsobem jsme ji nikdy nehráli, ale udělal jsem, co chtěla. Ležela pode mnou, cítil jsem její prsa na své hrudi, vnímal vůni jejího těla, začala se mě motat hlava. Hrozilo, že se mi ta hra vymkne kontrole. To se nesmí stát, řekl jsem si a s posledním zbytkem vůle jsem jí navrhl, aby sebou začala zmítat. Chvilku jí trvalo, než zareagovala. Měla nějaké jízlivé poznámky, ale rychle jsem ji usadil. Kdo ví, co se jí honilo hlavou. Ožralci když viděli, že se kousek od nich děje násilí na ženě, tak se rytířsky vytratili. Takový je dnešní svět. Člověk se pomoci nedovolá. Pomohl jsem Adře na nohy a počkali jsme, až se ožralci dostali dál, abychom mohli pokračovat v plánu. Umačkaná, ušpiněná Adra s roztrženým ramínkem šatů, které ukazovaly víc, než si sama uvědomovala, vypadala božsky. A tuto bohyni jsem měl ještě před chvílí pod sebou. A nevyužil jsem toho? Sakra, co jsem to za záporáka? Mezitím Adra doběhla ke dveřím elektrárny, začala bouchat na dveře, hystericky křičet a volat o pomoc. Dveře se otevřely a vylezl rozespalý hlídač. S tím jsem si poradil velice rychle. Cesta do elektrárny byla volná.
Hučák
